OCHUTNÁVKA SAKÉ TAMAGAWA OD KINOSHITA SHUZO

V prefektuře Kjóto asi 2 a půl hodiny od stejnojmenného historického hlavního města se nachází malebná zátoka jménem Kumihama. Jedná se o vnitrozemské moře, které je od Japonského moře odděleno písečným náspem. Voda v zátoce je bohatá na plankton a proto byste zde našli několik ústřicových farem. Nedaleko této zátoky stojí sakagura, kde se vyrábí saké značky Tamagawa.

Zátoka Kumihama
Zátoka Kumihama je vnitrozemské moře, které je oddělené od Japonského moře písečným náspem. Obrázek od Visit Kyotango
Kinoshita Shuzo

Kinoshita Shuzo bylo založeno v roce 1842 v prefektuře Kjóto, kde vyrábí saké dodnes. Hlavní sládek je od roku 2007 pan Philip Harper, který jako jediný člověk ze západního světa složil zkoušky cechu Nanbu toji. Philip Harper přinesl do Kinoshita Shuzo několik konceptů, které dnes značku Tamagawa charakterizují: dlouhodobé zrání, spontání kvašení, 3 „ne“ jako výchozí bod pro produkty (nepasterizovat, neředit, nefiltrovat).

Kinoshita Shuzo, výrobce saké Tamagawa
Budovy Kinoshita Shuzo pod sněhovou pokrývkou, obrázek od Kinoshita Shuzo
saké značky tamagawa

Můžete ho pít při jakékoli teplotě, i když se jedná třeba o ginjo. Nemusíte se bát ani extrémních teplot přes 70°C či konzumace s ledem. Můžete sledovat, jak se chuťový a aromatický profil s teplotou mění. Jiná teplota rovná se jiné saké.

Tamagawa je nezničitelné saké. Můžete ho mít otevřené třeba měsíc a pořád bude lahodné. Mnoho fanoušků Tamagawy se shoduje, že poslední sklenice z láhve chutná lépe než ta první. Saké nemusíte uchovávat ani v lednici.

Barva saké se časem mění od bezbarvé, přes žlutou až po jantarovou či hnědou
Čím déle saké zraje, tím tmavší má barvu. Obráek od Kinoshita Shuzo

Produkty Tamagawa mnohdy zrály několik let než šly do prodeje. Nemusíte je tudíž ihned otevírat, ale můžete klidně počkat pár měsíců nebo let. Vývoj saké neskončil, jakmile ho výrobce zalahvoval, takže ho můžete s klidným srdcem nechat zrát nadále v láhvi. Jelikož Kinoshita Shuzo praktikuje zrání při pokojové teplotě, tak vám ani nezabere místo v lednici.

Tamagawa Junmai Red labeL (yamahai muroka nama genshu)

Red Label se pyšní lákavou nažloutlou barvou. Jednak proto, že jako muroka nebylo filtrované a jednak proto, že si nějakou dobu pozrálo. Voní po rýži, banánech a hnědém cukru.

Typ: junmai, styl: yamahai, muroka (nefiltrované), nama (nepasterizované), genshu (nedořeďované), odrůda rýže: Kita Nishiki, stupeň leštění rýže: 66%, kvasinky: kvasinky žijící v sakaguře, obsah alkoholu: 19 – 20%

Tamagawa Junmai Red Label
Tamagawa Junmai Red Label je nefiltrované (muroka) namazake (nepasterizované) genshu (nedořeďované) a vyrobené tradiční metodou yamahai. Obrázek od Misaké.

Tohle je saké podle mého gusta: plné tělnaté s vysokým obsahem alkoholu. Jedná se o genshu (nedořeďované saké), takže obsah alkoholu dosahuje 19 – 20% a to je pecka. Nalezli byste v něm klasické znaky tradiční přípravy shubo zvané yamahai– zemité a slané chutě a vůně, silnou přítomnost umami. A proto se velmi hodí k ohřívání. I když se jedná o nepasterizované saké, tak Kinoshita Shuzo Vás vybízí k tomu, abyste saké nechali klidně pár měsíců zrát v láhvi. Vysoký obsah alkoholu totiž zaručuje jeho stabilitu.

Tamagawa Myaa 3 Junmai Ginjo

Tohle není běžné lehké osvěžující ginjo, tohle je Tamagawa. Myaa 3 je již třetí řada limitované edice saké, které je věnováno na počest kočky, která se před 15 lety zatoulala do sakagury a zůstala tam žít. Kočka jménem Myaa sklízí na sociálních médiích více ohlasů než zmrzlina se saké příchutí, kterou Kinoshita Shuzo ve svém továrním obchodě prodává.

Typ: junmai ginjo, stupeň leštění rýže: 60%, obsah alkoholu: 15%

Kočka Myaa, která se zatoulala do továrny na saké před 15 lety a od té doby tam zůstala, se objevuje každý rok na etiketě limitované edice saké Myaa. Obrázek od Kinoshita Shuzo.

Lehce nažloutlá barva, rezervovaná vůně zralých banánů s náznaky kakaa a karamelu prozrazují, že saké nějakou dobu zrálo. Chuť je osvěžující, ale zároveň bohatá. Nejdřív ucítíte jemnou kyselost, po níž se v ústech rozlévá umami. Následují sladké tóny a trpký finiš, který chvíli setrvává.

Tamagawa Junmai Yanwari

Jak napovídá nálepka na láhvi, tak toto saké bylo vyrobeno v sezóně 2017/2018 a od té doby zrálo. Kinoshita Shuzo v případě zralých saké na láhvích uvádí jak datum expedice, tak rok, kdy bylo saké vyrobeno.

Typ: junmai, styl: yamahai, koshu rýže: Kita Nishiki, stupeň leštění rýže: 66%, obsah alkoholu: 12.5%

Tamagawa Yanwari
Tamagawa Junmai Yanwari má nádherně jantarovou barvu. Obrázek od Misaké.

Toto saké vás ohromí překrásnou jantarovou barvou. Lehké aroma s náznaky rýže a zrní nese znaky yamahai. V chuti najdete prvky charakteristické pro zralá saké (rozinky, kakao, sójová omáčka), dále výraznou kyselinku a spoustu umami. Dejte si toto saké teplé a váš život už nebude nikdy stejný.

OCHUTNÁVKA SAKÉ NEFILTROVANÉ JUNMAI OD NOGUCHI NAOHIKO SAKÉ RESEARCH INSTITUTE

Na saké, které si přiblížíme v dnešní ochutnávce, jsem se těšil už dlouho. Vždycky když jsem zvažoval, že si ho už už koupím, tak jsem nakonec zvolil jiný produkt, protože mě odradila vysoká cena. Tentokrát jsem si však výtvor od žijící legendy, pana Naohika Noguchiho, koupil. Má očekávání byla vysoká a narovinu vám můžu říct, že to byl neuvěřitelný zážitek.

Pan Noguchi Naohiko při práci
Pan Naohiko Noguchi se stopkami v ruce školí sládka. Fotografie od Noguchi Naohiko Sake Research Institute
God of sake brewing – Bůh ve vaření saké

Kdybyste byli v Japonsku, tak stačí zmínit jméno pana Noguchiho a dál není třeba nic dodávat. My si však o něm povíme víc, abychom mohli ocenit jeho význam pro svět saké. Naohiko Noguchi se narodil v roce 1932 ve městě Noto v prefektuře Ishikawa. Jeho otec i děda byli vrchními sládky, takže Naohiko měl k saké již od mládí blízko. V 16 letech sám začal pracovat ve výrobě saké. Vlastně ještě neměl ani věk na to, aby mohl legálně konzumovat alkoholické nápoje. Ve 28 letech se stal tojim a vystřídal v rodné prefektuře Ishikawa, kde působí dodnes, několik zaměstnavatelů. Během své kariéry významně přispěl k znovuoživení tradiční metody přípravy zákvasu yamahai a v osmdesátých letech se podílel na vzniku ginja (saké z rýže omleté na méně než 50% původní velikosti). Pan Naohiko Noguchi vyrábí skvělé saké již přes 70 let a během své kariéry obdržel státní vyznamenání se žlutou stuhou a oficiální státní titul Mistr řemesla. Ten se v Japonsku uděluje lidem, kteří věnují celý svůj život zdokonalování a zachování tradičních řemesel. Pan Noguchi je oslavován jako jeden ze čtyř Strážců nebes cechu toji z Noto a vysloužil si přezdívku „God of sake brewing “ (bůh ve vaření saké).

Ochutnávková místnost s výhledem na rýžová pole
V institutu si můžete rezervovat ochutnávku, která probíhá dvakrát denně v ochutnávkové místnosti s výhledem na rýžová pole. Fotografie od Noguchi Naohiko Sake Research Institute
Noguchi Naohiko sake research institute

Pan Noguchi během své kariéry odešel dvakrát do důchodu, ale pokaždé se vrátil ke své velké vášni – výrobě dobrého saké. Po krátkém odpočinku nastoupil v roce 2017 jako toji v nově založeném Noguchi Naohiko Sake Research Institute (Výzkumném Institutu Noguchi Naohika pro saké). Tento poněkud zvláštní název pro sakaguru byl vybrán proto, že kromě produkce kvalitního saké, zde pan Noguchi předává své cenné zkušenosti dalším generacím sládků.

V institutu pracuje, bydlí a studuje dalších sedm sládků. Když vyhlásili výběrové řízení, tak zájem o zaměstnání zde byl ohromný. Zejména díky slávě Naohika Noguchiho. I když se hlásilo mnoho zkušených toji, tak přednost dostali mladí lidé, někteří dokonce bez předchozích zkušeností v saké průmyslu.

Zaměstnanci mají přísný režim. Den pro ně začíná mezi 3 a 4 hodinou ranní. Ve 4:30 musí mít všichni, kdo mají dnes směnu, naražený příchod. Po snídani přesně v 6 hodin ráno začínají vařit rýži a v 8 hodin ji odnášejí do koji muro, kde vyrábí koji. Každý den probíhá naprosto stejně. V 5 hodin odpoledne končí směna a zaměstnanci se jdou najíst a zrelaxovat do kantýny.

Nefiltrované Junmai od Noguchi Naohiko Sake Research Institute. Fotografie od Misaké
Noguchi Naohiko Sake Research Institute Nefiltrované Junmai

Pan Noguchi je stará škola a téměř všechna saké, která vyrábí jsou nefiltrovaná, nepasterizovaná a neředěná saké vyroběná pomocí tradiční metody yamahai. Stejně tak je tomu v případě tohoto junmai, kde hraje hlavní roli rýže.

Typ: junmai (pouze z rýže a vody), muroka (nefiltrované), nama (nepasterizované), genshu (nedořeďované), odrůda rýže: Gohyakumangoku, stupeň leštění rýže: 60%, obsah alkoholu: 19%

Žlutá barva napovídá, že saké nebylo filtrované aktivním uhlíkem. Fotografie od Misaké

Vůně vařené rýže, koláčku mokči, květin a exotického koření. Chuť je bohatá a vrstevnatá s výraznou kyselinkou i sladkostí, za nimiž následuje vlna umami a vše zakončí zemitost alkoholu. Žádná složka nezastiňuje ty ostatní, všechny souzní v naprosté harmonii. Tím, že se jedná o neředěné genshu, tak máme úctyhodných 19% alkoholu. Robustní, temné, hluboké saké a s vysokým obsahem alkoholu, přesně jak to mám rád. Poezie z rukou pana Naohika Noguchiho.

SKLADOVÁNÍ A TRVANLIVOST SAKÉ – DO KDY MUSÍM SAKÉ SPOTŘEBOVAT

  • Saké na rozdíl od vína nezná koncept dlouhodobého zrání
  • Saké jde do distribuce v okamžiku, kdy chutná nejlépe a měli byste ho co nejdříve zkonzumovat
  • Skladujte mimo dosah slunečního záření a v chladu
  • Měli byste ho vypít do jednoho roku od data výroby. Po otevření doporučuji vypít láhev do týdne.
  • Nepasterizované namazake byste měli vypít nejpozději do půl roku od data výroby

Skladování a trvanlivost saké je poněkud zapeklité téma. Pokud jste sem zavítali pouze pro radu ohledně spotřeby a nechcete číst celý článek, tak vám na rovinu řeknu, že saké byste měli vypít nejpozději do jednoho roku od data lahvování a nepasterizované namazake nejpozději do půl roku. Pokud láhev saké otevřete, doporučuji ji vypít do týdne (maximálně 14 dní) od otevření. Saké skladujte ve tmě a chladu.

Saké stěna
Přestože je bílé sklo nejlevnější, tak málokdy nejdete saké v bílé láhvi. Čím má láhev tmavší barvu, tím méně UV záření, které saké škodí, absorbuje. Fotografie od oonnuuoo.
Saké je určeno k okamžité spotřebě

Občas se setkávám s tím, že si známí přivezou jako jako suvenýr ze zájezdu do Japonska láhev saké, kterou si dlouhé roky šetří pro slavnostní příležitost. To je špatně, protože saké není určené pro dlouhodobé uchovávání. Lepší je vypít saké ještě v Japonsku nebo co nejdříve po návratu domů.

Dále se mi stává, že si v e-shopu objednám saké a když ho naliju do sklenice, tak je žluté, přestože mělo být bezbarvé. Navíc chuť nese náznaky zralého saké (karamel, ořechy, rozinky). To je znamením, že mi obchodník prodal saké, které leželo dlouho v regále a zárověň nebylo správně skladované. Vždy si před nákupem u obchodníka ověřte, jaké je datum výroby, jak saké skladuje, a pokud to jde, tak jestli plulo z Japonska v chlazeném kontejneru. Pokud najdete poctivého obchodníka s čerstvým a správně uskladněným saké, tak se ho držte! Saké starší než jeden rok bych kupoval pouze se slevou a na vlastní nebezpečí.

Datum výroby

Saké má poměrně vysoký obsah alkoholu, a pokud nedošlo k poškození obalu a kontaminaci, tak se nemůže zkazit, protože žádné bakterie v něm nepřežijí. Z tohoto důvodu na něm často nenajdete datum spotřeby, nebo je tam štědře uvedeno třeba 10 let. Jediné datum, které tam většinou uvidíte, je datum lahvování. Japonský zákon ukládá povinnost uvádět datum, kdy jde saké do distribuce, protože je třeba ho zdanit. Jedná se většinou o datum lahvování, protože saké, které dozrávalo několik měsíců v tanku, se stočí do lahví, na ty se nalepí etikety a šup s nimi do kamionů. Tato povinnost nevzniká u saké, které je určené pro export, takže mimo Japonsko nemusíte na etiketě najít ani tento údaj.

Když se saké nemůže zkazit, tak proč ho mám spotřebovat do jednoho roku?

Saké se od vína liší v tom, že u něj (až na pár výjimek) neexistuje koncept dlouhodobého zrání. Většina saké zraje v tanku půl roku, aby se chuť trochu zakulatila, a potom jde do lahví a do obchodní sítě. Saké jde do distribuce v okamžiku, kdy chutná nejlépe. Když ho necháte sedět další rok v regále, tak saké degraduje, mění se jeho chuť a vůně. Po nějakém čase už nemusí chutnat tak, jak vrchní sládek mínil.

Některá saké nezrají vůbec a pouze malé procento tvoří tak zvané koshu, které zraje 3 a více let. I v těchto případech je délka zrání promyšlená a výrobci vypouštějí produkty na trh ve stavu, v jakém bychom je měli vypít.

Různé příčiny degradace saké
Čas

S ubíhajícím časem každé saké žloutne a hnědne. Na vině je Maillardova reakce probíhající mezi cukry a aminokyselinami. Obě sloučeniny jsou v saké hojně obsaženy a změna barvy je nevyhnutelná. Jakmile si nalijete skleničku a vidíte odstín žluté či hnědé, tak buď je saké nefiltrované nebo v něm již nějakou dobu probíhá Maillardova reakce. Čím je obsah cukrů a aminokyselin vyšší, tím rychleji bude saké žloutnout. Z prémiových kategorií nejrychleji žloutne junmai-shu a honjozo, protože méně leštěná rýže znamená více aminokyselin.

Světlo

Barva se mění také působením ultrafialových paprsků, které jsou součástí mimo jiné i slunečního záření. Čím je barva láhve tmavší, tím méně UV záření absorbuje. Z toho důvodu se mnoho výrobců vyhýbá láhvím z bílého skla, přestože jsou levnější. Na přímém slunci může saké zežloutnout během několika hodin. Vlivem UV paprsků dochází navíc k degradaci chutě a vůně. V saké totiž vzniká mercaptan, který způsobuje nepříjemný zápach, který mnozí přirovnávají ke hnijícímu zelí, zpálenému dřevu nebo starým ponožkám.

Bary a restaurace často uchovávají citlivější saké tak, že láhev obalí novinami. Noviny totiž spolehlivě zastaví ultrafialové paprsky, které by mohly poškodit kvalitu saké. Fotografie od Misaké.
Teplota

Vyšší teplota proces žloutnutí také urychluje a navíc napomáhá vzniku zápachu, který se nazývá hine-ka (mix vůní nakládaných okurků, karamelu, koření a ořechů). Takto zasažené saké může chutnat po staré rýži nebo zkaženém obilí. Ovocné aroma se vytrácí a saké je nahořklé.

V případě namazake, kde neproběhla pasterizace, se tento zápach nazývá nama hine-ka. A postupem času se projeví, i když máme saké uloženo v lednici. Takto zasažené saké je cítit nepříjemně sladkou vůní a plave v něm usazenina. Proto doporučuji vypít namazake co možná nejrychleji.

Vzduch

Pokud máte láhev již otevřenou, tak saké degraduje i při styku se vzduchem. Já sám většinou vypiju láhev saké na třikrát během jednoho týdne. Stihnu si tak užít, jak se chuť saké s časem mění. S přáteli padne láhev saké během jednoho večera. Lze koupit vakuové uzávěry, které nasadíte na nedopitou láhev a vyčerpáte z ní vzduch. Pro domácí užití mi přijdou zbytečné a saké raději rychle vypiju.

Skladování

Z výše uvedeného plyne, že saké by se mělo skladovat mimo dosah slunečního záření a v lednici. Jenom tak zamezíte degradaci vůně, chutě a barvy. Nepasterizované namazake byste měli skladovat při teplotě do 5°C, abyste co možná nejvíce zpomalili procesy, které v něm probíhají a negativně ovlivňují jeho vlastnosti.

Jak poznám zkažené saké?

Nejdříve se podívejte, jakou má barvu. Pokud je nažloutlá a víte , že se nejedná o nefiltrované saké, tak již došlo k degradaci. Většina lahví není bezbarvá, takže musíte saké nejdříve nalít do sklenice. Pokud v saké, které není nigorizake, šumivé saké nebo origarami, plave usazenina, tak je to signál, že něco není v pořádku. O stylech saké jako nigori nebo šumivé jsem psal zde.

Čichněte si. Pokud cítíte spálené dřevo, hnilobu, kvasnice, sýr nebo jogurt, často se jedná o znak zkaženého namazake.

Ochutnejte. Pokud saké chutná jako parmezán a přijde vám nepitelné, nepijte ho.